před stopou nekrmit
2.6.2011....a měl by být hladový, před stopami nekrmit. Stopa, tedy vypracování stopy , je součástí všech , námi plánovaných, letošních zkoušek. Loni na podzim to vypadalo velice slibně, dokonce jsme se dostali až na lomy.To bude výbrný stopař! Zima byla dlouhá, v Jablonci trvá půl roku a za tu dobu se vše snadno zapomene. Na jaře se Igorek s chutí vrhl do čenichání. Ano, ano čenichání, nikoli čuchání nebo snad dokonce stopování. Pamlsky přehlížel, čmuchal jak o život, ale všude jinde, jen ne na našlapané stopě. Na Psole se na stopy chodí, tak jsme se při nejbližší příležitosti přidali. "Musíš se vrátit na začátek! A nezapomeň : před stopou nekrmit!" Jo nekrmit....večer, před dnem "D" nenašel Igorek, po příchodu z odpoledního pobytu venku, v misce žádné granulky. Chvíli koukal, pak zkusil do misky strkat , ale pravda, někdy se stává, že se granule objeví až po večerním venčení, tak chvíli počkám.....Tady musím podotknout, že tak, jako se u dětí stává, že při nemoci rodič trochu povolí a děťátko pak úlevy vyžaduje i zdravé jako řípa , využil i Igorek choroby ( tedy mé choroby, kdy jsem mátožně vstávala z postele až na "jemné" upozornění rachotící miskou a štěkání) a vzal své stravování do svých pacek....... A tak se začalo rachocením miskou, poštěkáváním, posouváním celého stojánku, až se mu podařilo rozlít všechnu vodu. Pánička je měkká, tak hbitě vymyslela, jak zákaz krmit tak trochu obejít. Pár cviků za odměnky, aby se ten hrozný hlad ošidil a schovat misku. Naštěstí Igorek dodržuje režim a v osm zapadne do pelíšku a spí....i hladový. Pod vedením Standy, výcvikáře ze Psoly, jsme se vydali do Krásné Studánky. Průchod vysokými kopřivami byl pro Igorka horor, moc se mu tam nechtělo, ale jinudy cesta nevedla a kam šli ostatní hafani, musí Igi taky ( ostatním přeci jenom koukala z kopřiv alespoň hlava). On to byl horor i pro Standu v kraťasech....Postupně se Igorkova krmná dávka ocitla na louce a hladový Igorek čichal na začátku od "nášlapového koláče" po kratičké stopě k druhému, kterým stopa končila. Pomaloučku, v každé šlápotě sebrat granulku, to dá ,panečku, práce. Postupně jsme kroky přidávali a udělali ještě dvě stopy k plné spokojenosti Standy i mojí . Tak ještě vydržet a trénovat, do zkoušek máme deset týdnů.... Hned druhý den jsme si to zopákli při ranním venčení uprostřed sídliště na loučce, kam chodí přes den venčit spousta psů, ale my chodíme hodně brzy, tak jsme měli volné pole působnosti. Po návratu ještě jednu na zahradě a třetí v podvečer v jiném konci zahrady. Do misky dostává jen část granulek a zbytek si musí "ulovit" na stopě. Můj chytrý lovec pochopil velmi ryche, že pokud je miska prázdná , bude si muset sbírat pracně papáníčko venku a žádné rachocení se nekoná. Tak dvě mouchy jednou ranou...... (jen abych to nezakřikla).