Velikonoční víkend
Tak jsou za námi, krásný slunečný víkend i podmračené chladné pondělí. Kdyby trvaly o něco déle, mohl být z Igorka úplně klidný, hodný pes. Tedy alespoň po příchodu domů.
V pátek jsme byli pozvaní na chatu. Prima, ráda tam jezdím, užiju si vnučky, je o mě pečováno a Igor tam má dva kámoše - whipetta Gucciho a pudlíka Hagiho. Bude si s nimi lítat po oplocené zahradě , já se budu slunit, obhlížet kytičky a nové stromky.....Jo, jo... běhali a lítali všichni tři, jak okolo zahrady někdo prošel či projel, museli ho vyprovázet. Problém nastal, když se k nám přišel podívat voříšek za sousedství. Ája ho pustila dovnitř, psík se hned kamarádil a Igi byl v sedmém nebi, protože naši hafani jsou spíše samotáři. Jenomže, když psík odešel (vrátky) ,rozhodl se Igi, že to tak nenechá a jak ho tak vyprovázel podél plotu, našel díru, kterou za ním vyběhl. Přivolání nám funguje na cvičáku, uprostřed pustého lesa, ale ne tam, kde je někdo jiný (pes,ptáci, kočky nebo člověk). To si nejdříve Igorek dosyta užije rušivých elementů a pak přiběhne s výrazem - co se děje, vždyť už jdu. Možná,že bych to překousla, ale vedle chaty vede silnice a cyklistická stezka. Když jsem vyběhla ze vrátek, viděla jsem,že voříšek si to rázuje k domovu sám, Igi si našel novou zábavu - objevil potok. Potok teče za chatou, loni sebrala povodeň plot, dnes je tam nový, ale i když Hagy je menší než Igor, mohl Robin natahnout pletivo s opravdu velkými oky. Hagy se totiž ze zahrady nikam nevzdaluje bez svých páníčků a stačí povel -zůstaň- a Hagísek čeká, až se vrátí. Ne tak Igi, jdete pro vodu do potoka nechcete mě pustit vrátky? Sice to není jednoduché, ani příjemné ,ale já se pro-táááá-hnu. Ve vodě řádí,je moc spokojený. Ne tak Gucci, ten vodu nemusí a proto nechce ,aby tam lezl někdo jiný. Hartusí na Igora chvílemi i dost ostře a od vody ho odhání. Igor předvádí plavné skoky z jednoho břehu na druhý ( doufám,že mu to stejně dobře půjde i na zkouškách), jen aby stihnul vběhnout do vody než se k němu whippet dostane..
Jedno odpoledne jsme se rozdělili, já, Ája , Gucci a Igor jsme se šli projít k rybníku (psům vstup zakázán), pak k lesíku, kde si jen tak cvičně zkusil Igor vyhledat schovanou Áju, a Dája s Hagym se vydali do lesa. Po návratu Igi chvíli lítal po zahradě, Gucci ležel s námi na sluníčku a užívali jsme si klid a pohodu. Ovšem po chvíli se vrátila Dája a s ní nejen Hagy, ale i Igor. Igor si prostě šel zatrénovat sám a šel hledat ztracené osoby. Mám ho zmlátit nebo pochválit, že zvládl samostatně prohledat kus lesa, kde předtím nikdy nebyl? No hlavně,že to vypadá tak, že nemá snahu utéct za každou cenu, jen jde prostě plnit nějaký , pro tu chvíli důležitý úkol, a pak se nadšeně vrací. Jenomže...Druhý den jde okolo mrňavý krysařík, samozřejmě s doprovodem, ale na volno. Igorek začíná šílet : toho chci , to bude má nejmilejší hračka, ať tu zůstane....Chytám jančícího foxíka (kdo se někdy snažil něco takového udržet v náručí, ví o čem mluvím) , vnučka hlídá, až zajdou za zatáčku - ještě nejméně 50 metrů za koncem zahrady a pak povídá: už ho můžeš pustit. Jo, jo ..raketa startuje, letí zahradou a na konci plotu proleze dírkou a uhání za skupinkou. Zatrne mi, pokud bude krysařík před Igim utíkat.....Vybíhám a v horkém odpoledni běžím se všemi kily své nadváhy, funím a v dáli vidím vzdalující se skupinku. S úlevou konstatuji, že psíci vesele poskakují, cvičně zkusím zavolat, Igorek se ke mě otočí... a pokračuje dál. V duchu prosím, aby zůstali chvíli stát nebo za nimi poběžím až do vsi. Naštěstí jim zřejmě došlo, že se přívažku jen tak nezbaví a zastavili se. Igi dostal co proto, já se omluvila a hupky zpátky. Fakt je, že až do našeho odjezdu už zahradu neopustil. Jen nevím, jestli něco pochopil nebo prostě nebylo za plotem nic zajímavého.
Ve vlaku je Igor vždy hodný, ale většinou stojí opřený o mé nohy, ovšem po zážitcích uplynulých dvou dnů byl tak unondán, že prospal celou cestu a doma hned zalezl a spal až do rána. Jen mě mrzí, že jsme nic nefotili.