červen se záchranáři
20.6.2010 Už to není to malinké štěňátko, narostl do "normálních " foxteriéřích rozměrů i když spousta lidí v mém okolí si myslí, že ještě poroste ( ty a takhle malý pes? To jsem myslel(a), že bude alespoň střeďák ) .No nebude, Muchlám si velké psy, kde mohu, ale doma mám a mít budu malého. a jsem ráda. Má to všechny výhody, pro které jsem se rozhodla malého pejska mít. Už jen kupovat a skladovat pytle krmení. Včera jsme byli na dalším záchranářském tréninku, tentokrát v sutinách v Hlubočepích. S námi ve skupince byli v převaze borci s atesty a spoustou zkoušek. Tak bylo co k vidění. Igi se snažil, pracuje s velkým nadšením a všechny úkoly splnil. Časem pochopil, že ať řve jak řve, vrátím se k němu jen občas a v klidu vyčkával s ostatními psy , až na něj příjde řada. O přestávce předváděl foxteriéří temperament, nezůstal chvíli v klidu , lidi ,psi nebo alespoň PET lahev, stále se bylo čím bavit. Petek si mohl užít dosyta při výcviku. Jedna z místností, které jsme prohledávali , měla podlahu PET lahvemi pokrytou. Když se v ní někdo pohyboval, vznikal příšerný hluk. Nohy jezdily sem tam i mě, natož nožičky Igíska. Myslela jsem si ,že bude nadšený, ale přeci jenom řádit doma se 2 - 3 lahvema je trochu jiné, než když jsou lahve všude kolem. Ale zvládl to a kdyby měl možnost se tam dostat častěji, asi by to byla i oblíbená zábava. Máme už i "známku" znak brigády, který může nosit na obojku, tak to využijeme při vycházkách. Úplně na volno (bez šňůry za sebou ) je sice velmi, velmi vyjímečně, ale naši radní by ve městě měli psy nejradši jen na obrázcích a nejen ve středu města, kde se volný pohyb psů nelíbí i mě.
Náhledy fotografií ze složky záchranáři v Hlubočepích