červnový trénink
Hurá do Mimoně na trénink, busem a tramvají do Liberce, tam nás nabral Milan s Gábinou a Gerinkou. Dnes se nás sešlo opravdu hodně, páníčků bylo 20 a protože někteří mají sebou 2 i 3 čtvernožce, bylo nás jak psů. Naše skupina začala dnes na opravdových sutinách. 
Hledat v hromadách cihel, to ještě Igorek nazažil. No kdyby to byly jen cihly. Horší pro mrňavého foxíka byly hromady suchého klestí. 
Jeho tenké nožky propadaly větvemi, myslím, že se chuděrka nadřel nejvíce ze všech. Ale to on rád. Nejhorší bylo, že tam rostly kopřivy, sice
jich bylo daleko, daleko méně než ve čtvrtek na stopách, ale Igorkovi se skrz ně moc nechtělo. Snažil se je obcházet, ale občas prostě k figurantům jiná cesta nevedla, tak nebylo zbytí. Opět si zkusil vyštěkat Lenku na stromě a protáhl se skulinou mezi obrovskými kmeny za Fandou. Kdyby je obešel, měl by pohodlný přístup, ale ucítil ho z druhé strany, tak se neohroženě vplazil do škvíry, prostě je to norník. Jak máme v normálním životě nedokonalé přivolání, tak v "pracovním nasazení" kupodivu Igor na můj hlas docela dobře reaguje. Potvrdilo se to hlavně na našem druhém stanovišti , ve vybydleném domě. Igor se na zavolání vracel a to jsem , z obav, že by se nedal přivolat, změnila zrovna včera přihlášení na zkoušku z vyhledání na ploše, na stopu. Při zkoušce totiž se ověřuje ovladatelnost a rozhodčí může nařídit přivolání psa i v okamžiku, kdy běží k úkrytu figuranta. Nepříjde-li, nesplní zkoušku. Je to sice proti logice, při začátečnických zkouškách , kde se má prokázat psův zájem o práci, ho uprostřed práce odvolávat, ale rozhodčí a maminka mají vždy pravdu. V některých zemích, dostane psovod také povel přivolat psa v okamžiku, kdy ten už o figurantovi ví, ale pokud se mu to podaří a pes od osoby odběhne, zkoušku neudělá. Příjde mi to smysluplnější. Prostě nebudeme riskovat a půjdeme na stopu, zkušební řády se budou měnit, tak třeba i k lepšímu.... V domě se nám přivolávání celkem dařilo, Igorek běhal i ve tmě po sklepě a všechny našéééél, šikulka. Jen to čekání až na něj příjde řada. Na chvíli si nelehne, stále v pozoru, vždy připraven a pro jistotu velkou část doby proštěká. Co kdyby jsme ho vynechali. Záchranářský pes by měl umět využít volný čas k odpočinku, ale jestli to se Igi někdy naučí...... Však taky od příchodu domů spí jak Šípková Růženka.
