V lese
17.dubna
krásný den, ve kterém se stihly vystřídat zima - ráno, když jsme před šestou běželi ven, bylo -4, jaro a přes poledne i letní teploty. Igorek si ho chtěl užít, proto dnes vstával už o půl šesté, byl tu pěkný šedivec a prsty na vodítku mi mrzly. Když sluníčko povylezlo, běželi jsme na zahradu s talířem trénovat aport a pak poběhat s Bárou. Odpoledne jsme vyrazili do lesa, musíme už konečně začít trénovat tu nevšímavost ke zvěři! Jenomže srnky ani zajíci o nás nestáli. Jediné zvíře,k teré jsme potkali, byl retrívr. Igorek začal tahnout ,už už aby byl u něho. Ale protože panička teď čte o pozitivní motivaci (M.Klimešová), začala načtené uplatňovat , když pes tahá k jinému psovi a dostane se k němu, je vlastně za své nevhodné chování odměněn, čili nepůjdeme k psovi, dokud budeš tahat. On daleko víc tahnul retrívr svou paničku. Tak jsem začala vysvětlovat, proč nechci, aby se psi hned dostali k sobě. A oba hafani pochopili, takže jsme za chvíli mohli k sobě. Jenomže sotva retrívr, Igi je miluje nejvíc ze všech psů, přičichl , už paní napínala vodítko seč ji síly stačily. Nechala si "poradit" a trošinku mu povolila. Pak jsem z hrůzou zjistila, že to nebohé zvíře je na ostnáči! Proč to? No on se jinak nedá zvládnout......Doporučila jsem haltii, opakovaně se snažila vysvětlit, že takovéto používání ostnáče ,je stejně na nic, dostali i typ na obchod, kde můžou haltii koupit. Neuznávám ostnáč ani na služební plemena a na retrívra, to už je pro mě mimo mé chápání. Tenhle pejsek měl jen málo pohybu mimo zahradu, tak chtěl prostě stihnout co nejvíc a páníčkové tomu jeho vzkazu neporozumněli... My, s Igorkem jsme si to šupajdili k lesu, bez ostnáče, ale na šňůře. Musím ho pochválit, už docela chápe, že šňůra se nanapíná, rozumí povelu - tady -,který ho vrací ze směru, kterým nechci jít a - okolo - když se zamotá okolo stromu.
Benýšek se na šňůře naučil, že nejlépe se chodí po cestičkách, tak doufám, že to u Igiho taky půjde.
Prozkoumali jsme co se dalo, 
tady zkouší Igi vylést na strom
poprvé si zřejmě pokládal velký kořen za kládu, po které jsme chodili o kousek dál a pak to zkusil i nahoru ,
abych mohla něco nafotit, lákala jsem ho pak piškotkou zasunutou za kůru Na cestě z lesa, jsme objevili pařez ,na kterém měl Igorek předvést výstavní postoj, jsme totiž přihlášení na výstavu do Hradce Králové, ale fotit a korigovat postoj psíka, který musí stíhat pozorovat vše kolem.....
Skončili jsme na louce s oblíbenou zábavou házení talíře. To je v současné době nejblíbenější hračka a díky ní máme základ aportu.
ještě se trochu potahat - proto také aportík Igíšek nosí a můžeme domů 
