Stránky hladkosrstého foxteriéra

Džek - Německý ovčák - mé první blízké setkání se psem.

Puňťa I. 1952 - 1957, Krátkosrstý jezevčík,černý s pálením, moje panenka do kočáru, nechal se oblékat ,krmit z lahve. Buhužel neměl rád auta a to se mu stalo osudným.

Puňťa II., 1957 - 1970, Dlouhosrstý jezevčík, po stejné matce Mišce, společník a kamarád, bez kterého se neobešla žádná hra. Milovala jsem v té době cirkus, jezdil k nám 1x za rok. Nejvíce jsem se těšila na drezuru psů a doma pak s Puňťou zkoušela nové kousky. Rád se předváděl a rychle se učil.Díky němu jsem byla jen jednou na letním pionýrském táboře. Puňťa stávkoval, přestal jíst a prý si poprvé něco vzal,když mu můj děda řekl,že druhý den přijedu. Tak jsem už vícekrát nikam nejela, přeci neumořím pejska hladem. Na rozdíl od svého staršího brášky ,byl velice opatrný a pečlivě se před přechodem silnice rozhlížel. Rád mě chodil naproti k autobusu. Ke konci špatně slyšel a to se mu zřejmě stalo osudným. Porazilo ho auto a na následky zranění po pár dnech zemřel .

 Eron Ze Zelené úžlabiny 6.6.1968 -  srpen 1979, Německý ovčák, můj dokonalý pes, kterého jsem si pořídila proti vůli rodičů. Eron si je dokázal získat,milovala ho celá rodina.Ráda říkám, že vše znal,stačilo říci jen ten správný povel. Chovný nebyl, trochu nám přerostl, ale jednou u nás zazvonila paní,že chce od své feny štěňata a že fena všechny psy ,doporučené poradcem chovu, tvrdě odmítá, za to, že vždy se má u plotu k Eronovi a ne jen když hárá.To,že štěňata nebudou papírová, ji nevadí. A byla z toho láska na celý život. Eron minimálně 1x za týden přeskočil plot a doběhl k zahradě své lásky,pokud byla paní doma,pustila ho na zahradu, jinak pobyl půl hoďky u plotu a vrátil se domů. Zkoušky jsme s Eronem neskládali. Těsně před termínem prvních zkoušek jsem sebou měla na cvičáku malého syna.Hrál si na písku a o kus dál byl odložený NO našeho výcvikáře. Měli rozdílné zkušenosti. Eron byl naše chůva,pečoval o mé děti a miloval všechny děti bez rozdílu. První slovo mých dětí bylo HAF, vždyť také Eronek seděl u kočáru a hleděl na mimina, pokud někdo přistoupil a chtěl děti pochválit,tetelil se Eron pýchou, jako kdyby to byli jeho potomci. Když byly děti větší,byl vděčným společníkem na pískovišti. "ochutnal" všechny bábovičky (písek se mu nalepil na čumák,tak se olízl) a čekal na další a to byl právě ten problém. Martínek nabídl bábovičku na lopatce psovi,který měl kotec sousedící se zahradou mateřské školky a měl špatnou zkušenost s dětmi rachotícími lopatkou o plot. Pes  kloučka pouze porazil,okamžitě poslechl a Martin neměl ani modřinku,ale rodinná rada rozhodla, že s návštěvami cvičáku končíme a tím i se zkouškami. Protože nám postupně děti přibývaly , měl Eronek i tak dost práce. Byl to dokonalý rodinný pes a ráda na něj vzpomínám.

Bimbo - květen 1980 - 1997,  matka jezevčík, otec asi špic, Bimbuška měl být pejsek, kamarád pro mé děti, ale nevyvedl se. Byl dobrý hlídač, ale využil každé možnosti utéct , byl to tulák po mamince. Jednou dokonce ulovil a zakousl tchoře,který zabloudil na zahradu.

Puňťa III.    vánoce 1990 -  červen 1999  - přišel asi jako čtyřletý,pěkný trikolorní voříšek , po paní ,kterou umístili v domově důchodců, moc si s Bimbou rozumněl, ale děti také nemusel, za to svoboda mu byla nade vše, ale i on plnil očekávání mých rodičů a dobře hlídal

Cipísek   1995 - 29.5.2006  černobílý voříšek (v očkovacím průkazu Ciryl, podle paní,která musela do domova a v rodině nebyl nikdo,kdo by se psíka ujal) z útulku Dášenka v Lučanech k nám přišel v březnu 2000, pejsek pro mého tatínka, jako společník po smrti mé maminky. Po roce tatínek zemřel a Cipísek zůstal s námi

Benny     26.6.1999 - 4.12.2009  Německého ovčáka bez PP jsem si přinesla jako 1,90 kg mrňavé štěně  2.8.1999. Rozum u toho moc nebyl, ale jak šel čas Benýšek vyrostl na pořádného hafana - 65 cm kohoutkové výšky a 38 kg. Možná proto,že mu bylo pouze 36 dní, byl opravdu závislák až do konce svých dnů. Jako odrostlé štěně mi dával pořádně zabrat a někdy jsem přestávala věřit, že to bude pes,kterého zvládnu.Chvíli mi trvalo než mi došlo,že jsem předpokládala,že ovčák =Eron a že jsem vlastně hledala nového Eronka. Ale postupně jsme se sžili, začali chodit na cvičák, skládat zkoušky ZZO,ZVV1,ZOP, ZPU1, jezdit na závody ,máme poháry 2x za první, 1x za druhé v ZM a 2x za třetí místo v ZVV2 a po čase jsem zjistila, že zase mám dokonalého rodinného psa, který je kamarád dětí mých dětí. Miloval je stejně jako oni jeho. Měl rád lidi, měl rád malé pejsky- yorky, čivavy ze sousedství, obzvlášť psy z rodin mých dětí, papilonku Elinku , trpasličího pudla Hagyho, vipeta Gučiho i britskou kočku Laurinku. Jednou se stal Benny také otcem čtyř štěňat, s Abiškou měl tři pejsky a jednu fenečku v roce 2006. Pokud vím, všichni po něm zdědili lásku k lidem. Vstoupili jsme do Záchranné brigády libereckého kraje. Benny složil dvě základní záchranářské zkoušky ZZZ 11.11. 2006 a RH - E, tu poslední krátce před svými desátými narozeninami. Jeho klesající výkonnost jsem přičítala věku, ale bohužel to bylo vinou těžké nemoci,která ukončila jeho život. Jeho odchod nesu velice těžko a nikdy na něho nezapomenu, stejně jako celá naše rodina.

Igor Z Dobrušské stáje  - 13.10.2009  Hladkosrstý foxteriér, který se tu teprve zabydluje

prosinec 2010.  Igorek se zabydlel  dokonale. A dokonce mi dovolí bydlet s ním.To asi nejlépe vyjadřuje současný stav. Igi si dokáže otočit své okolí kolem prstu.